Ještě než se dostanu k tomu, jak vypadá běžný den na farmě, tak bych zde ráda uvedla pickerskou terminologii, protože by jste se zde místy možná mohli ztrácet.
PICKERSKÝ SLOVNÍK
Károš - karavan
Kickstand - stojan na bedny
Trace/Tray - bedna
Panetka - plastová mistička do které se dávají maliny
Rubbish/ Second Class - špatné maliny - měkké, rozmačkané, plesnivé - dávají se do jogurtů, marmelád apod.
First Class - dobré maliny, které jdou do obchodu
Legro - krajní řádek
Pickat - sbírat
Picker - sběrač
Viser - kontrolor řádku - chodí a kontroluje po vás řádky, zda nevynecháváte moc malin - pokud ano, tak je buď osbírá a dosype vám je a nebo vás vrátí zpět a musíte keře znovu procházet
Fresh - jemně růžové maliny - jdou na prodej
Freeze - maliny určené ke zmražení - tedy i přezrálé
DEN V ŽIVOTĚ PICKERA
V šest hodin ráno už svítí slunce a já si přeji, aby mi ještě budík nezvonil. Mimo spacák je zima. A co teprve potom, jakmile opustím pokoj a dostanu se z vydýchaných prostor. Dávám postavit vodu na čaj, protože bez toho není den. Převléknu se, nachystám k snídani mléko s kuličkami a k tomu popíjím čaj a doufám, že nebudu nakonec muset nikam jít. Alespoň já. Jakmile se přiblíží tři čtvrtě na sedm, tak se začnu obouvat do gumáků a oblékat si bundu. Pod karavanem vyhrabau pickačky, které jsme tam den předtím odhodili, a uváži si ji kolem pasu. Potom nás čeká cesta na vybrané pole. Maliny dozrávají podle období a tak jsme začínali se sbíráním Amplů, což jsou moc fajn maliny. Nepíchají a jsou moc dobré. Postupem času se ale propracováváme od Amplů, kterých jsou keře plné tak, že máte pocit, že je snad všechny ani nestihnete posbírat, k malinám, kterých jste rádi, když máte jednu várku za celý řádek. Poté, co se dostaneme na pole, tak si musíte vzít Kick stand, což je takový stojan na který si pokládáte bedny s panetkami (tray). Ten kdo je na váze případně viser (dozorčí) vám řekne jaké maliny se sbírají (například fresh - mohou být i světle růžové, freeze - přezrále a tak nějak vlastně všechno) a také kolik se toho sbírá. Nejčastěji to 180 gramů na panetku, což tak nějak postupně dostanete do oka (často také říkají například že je to řada a pár malin navrch). Poté následuje rozebrání panetek pro First class a rubbish. Panetek se do bedny vejde 10 a do kickstandu se vejdou bedny dvě, tedy si berete dvacet panetek plus jednu extra, kdyby vám náhodou maliny někde chyběly. Rubbish berete od oka. Občas pokud se sbírají freshe, tak si rovněž vezmete takové papírky, které se dávají na dno panetek, aby maliny zůstaly čerstvé. Říkalo se jim plastery. Okolo toho se také dělalo docela divadlo, protože ten jeden malý papírek přijde na docela dost peněz, a tak nám kontrolovali aby jsme si hlavně žádné nebrali na karavan. Ve výsledku to dopadlo tak, že jsme jich měli na károši tolik, že jsme si s nimi mohli třeba vytapetovat.
Takže mám bedny, panetky, vím kolik mám sbírat a zařazuji se do řady a čekám až mi supervizor přidělí řádek, který budu sbírat a modlím se, aby to nebylo legro, což byl řádek úplně na kraji tunelu, kde jste:
- Měli nejmíň místa, protože tam jde tunel dolů
- Zpravidla jste se osprchovali, protože se v plachtách na boku nacházela voda, která prosakovala skrz a navíc jste do plachty často narazili a vylili si vodu do malin, do bot, na sebe apod.
- Měli jste málo místa, protože zde bývali nejhustší keře malin (alespoň to tak působilo v kombinaci s malým prostorem viz bod č. 1)
- Po cestě na váhu jste si buď něco narazili a nebo jste rozsypali maliny, protože jsou tam tyče, které dělají kostru tunelu na jedné straně a na straně druhé jsou neodbytné větve malinovníku, který vás šlehá do tváří a prostě všude
Názorná ukázka legra a kickstandu (ty bedny vzadu stojí na kickstandu), při cestě k váze zpravidla narazíte minimálně do tří tyček, které na fotce vidíte. Mimochodem jedná se o extra zarostlé legro, ve kterém se skoro nedalo projít.
Takže máte řádek, vezmete si stojan a jdete až na spodní část řádku a sbíráte a sbíráte. Existuje na to spousta technik. Já jsem nejprve používala tu, že jsem si rozložila panetky do beden a maliny, co jsem sbírala jsem tam házela hezky postupně. Nakonec se mi ale spíše osvědčilo dát si deset panetek do pikačky a sbírat maliny do ní, a jakmile je plná tak je dát do bedny a až je bedna plná tak si je vyměnit. Bedny nesmíte pokládat na zem, takže to někdy chce hodně umu, neshodit tu plnou, když je prohazujete. Dost často se mi stávalo, že když jsem měla panetky v pikačce, tak mi je některá větev vyrazila na zem a já jsem si First class mohla naházet do rubbishe. Což fakt potěší. Jakmile naplníte obě bedny a extra panetku tak je čas vyrazit na váhu. Nejhorší byl asi Robert's (což je název pole), které je v kopci a vyjít nahoru s těmi několika kilovými bednami je celkem záhul. Tam si většinou stoupnete do fronty. Jakmile dojdete k váze, tak si od vás ten kdo váží vezme jednu bednu, probere vám maliny, vyhází špatné, přebytečné si buď vezme k sobě, anebo když je hodný, tak vám je nasype do vaší extra panetky. Pokud má nějaké výtky, tak vám je řekne a vy se musíte zlepšit. Pokud jdete k Ance, což je takový postrach farmy (ačkoliv už dávno není taková jaká bývala), tak si u vás ze začátku, dokud je hodně lidí, udělá puntík a pokud máte tři, tak vás může poslat na karavan. Ze začátku byla také zavedena novinka, že do prvního breaku (přestávka cca v 10 hodin) musíte nasbírat 60 panetek. Pokud jste to nesplnili, tak odcházíte na karavan, což se mi jednou také stalo. Později ale kvůli špatné úrodě byly tyto limity zrušeny, jelikož je plnili opravdu jen ti nejlepší. Abych byla upřímná u pickání nejde jen o šikovnost, ale i o štěstí. Protože pokud dostanete řádek, kde je jen samý rubbish, tak jste prostě v háji. Sbírání vás nebaví, protože víte, že za to dostanete velký prd a zbývá vám ještě asi tak půl kiláku, ne-li víc, než se dostanete na konec řádku. A to fakt motivuje.
Pickačka s panetkami. Nalevo vidíte panetky na Second Class a second class, napravo pak first class).
Sbírání jsme si urychlovali nejrůznějšími metodami. Někomu pomohlo poslouchat rychlé písničky, někdo jako já toho využíval a povídal si s ostatními v tunelu (pokud jste zrovna neschytali například bulhary, se kterými jsme ale naštěstí na pole moc často nechodili), případně hrál nějakou slovní hru. Někdy jsme se dokonce odvázali tak, že se strhla malinová bitka, ze které naši supervizoři ale už tak nadšení nebyli. Nakonec jsem ale přišla na to, že mlčení bylo nejproduktivnější, jelikož jsem se nemusela starat o přepínání pomalých písní, případně zapojovat mozek při vymýšlení odpovědí. Na druhou stranu jsem měla prostor pro spoustu negativních myšlenek, které mne zpomalovaly.
Ze začátku se hodně často stávalo, že než jste se například na asi kilometr dlouhém Robert's dostali na konec svého řádku, tak jste dostali double, případně triple apod., což v praxi znamená, že pokud je někdo buď hodně dobrý a nebo má hodně na prd řádek a žádné další řádky už nejsou, tak začne sbírat váš řádek z vrchu, což dokáže opět naštvat protože nahoře byly většinou nejhezčí a největší maliny. Nejednou se mi stalo, že jsem si hezky osbírala všechen ten rubbish dole a ty hezké maliny, co jsem měla nahoře mi osbíral někdo jiný. A neexistuje, že byste začali maliny sbírat nahoře. Na druhou stranu jste občas dělali doubla vy a i když jste se kvůli tomu vlastně cítili blbě, tak jste osbírali danému člověku ty hezké maliny vy.
Foto Roberts - napravo prázdné kickstandy, vzadu modré bedny, do kterých se sbíralo, nalevo je vidět prostor váhy
Řádky rovněž celý den prochází vizeři, kteří kontrolují, zda je sbíráte dobře. Jakožto holky jsme často měly výhodu, jelikož vizeři jsou z většiny chlapi, kteří nám maliny, které jsme zapomněly sebrat, nasbírali, a nasypaly nám je do panetky. Ale občas se také stalo, že nás vrátili třeba až na začátek řádku a již "opickané" keře jsme museli procházet znovu a na světě snad neexistuje větší nuda.
Během dne většinou jsou dva až tři breaky. Ohlašují se tím, že vizeři chodí po poli a z plných plic řvou "Break". Během breaku se nesmí pickat, jelikož by to bylo nefér vůči ostatním. Kvůli tomu je také povoleno poslouchat, ale pouze na jedno sluchátko. První break je zhruba v devět případně v deset (většinou se to odvíjí od toho, kolik už je toho nasbírané. Musí se splnit limit pro prvního zákazníka, protože o prvním breaku odjíždí poprvé dodávka na předem určené místo - nejčastěji do Cooper Angus, kde se maliny kontrolují a balí), další break bývá někdy kolem oběda (většinou jsou breaky tak po dvou hodinách) a poslední break je jakmile je pole dosbírané a čeká se až jsou z pole všichni pryč. Dále se také čeká na to až lidé na vahách spočítají počet panetek, které jste daný den nasbírali. Vy se potom zařadíte do dlouhé fronty a čekáte až se u své barvy a čísla budete moc podepsat (já jsem byla bílá 29 - tedy W29). Čím dříve jste podepsaní tím líp, protože potom můžete z pole rychle odejít a stihnete se osprchovat ještě předtím než se tam navalí půlka "kempu".
Fotka breaku - fotka byla pořízena, když jsme večer šli hrát schovku na pole, které se už neosbírávalo a bylo určeno k likvidaci
Občas nastala i situace kdy se musí přecházet z pole na pole. Takže i když už jste štěstím bez sebe, že konečně jdete na károš a budete si moct dát "voraz", tak může přijít vizer a říct ať si sbalíte kickstand a táhnete na další pole.
Když máte ale štěstí tak se tedy podepíšete u čísla panetek, který jste daný den nasbírali a jdete zpátky na karavan. Tam se většinou rychle převléknete, vezmete věci na sprchování a běžíte do společných sprch. Víceméně celou dobu našeho pobytu tekla teplá voda pouze v jedné sprše takže fronty na teplou vodu někdy byly třeba i hodinové. Občas se taky stalo, že došel plyn a karma přestala fungovat a netekla teplá voda ani v jedné sprše. Což se fakt hodí.
Při cestě z pole případně ze sprchy jsme rovněž kontrolovali tabuli na které bylo napsané na jaké pole jdeme další den. Zápis většinou vypadal zhruba takto:
Robert's W1 - W62
Maravel Wilish - R1 - R22, B1 - B20
S1 - G1 - G30, P1 -P32
START AT 7:00
Občas se stalo, že jsme i jako skupina bílých byli rozděleni na dvě skupiny a část z naší devítky šla na jiné pole, než ta druhá. Někdy se ale stalo, že se rozpis na tabuli objevil až večer, proto jsme ji ještě chodili kontrolovat před spaním.
Po sprše většinou následovalo vaření oběda. Jediné maso, které jsme za celý prázdniny víceméně jedli byla pouze šunka z Tesca. Občas jsme ve slevovém koutku v Tescu narazili na maso ve slevě (a to pak vážně bylo za pár kaček) takže jsme občas měli i nějaké kuřecí nebo mleté maso. Jinak naše obědy byly spíše prostějšího charakteru.
Občas jsme si ale nakradli jahody, ušlehali si úžasnou skotskou šlehačku a udělali si třeba palačinky.
Po obědě většinou přicházel zasloužený odpočinek - zhruba dvouhodinový šlofíček. Potom jsme se většinou věnovali nějakým společenským aktivitám, hráli jsme hry, povídali si, dělali grilovací párty, jeli na taneční do Blairu apod. Nejlepší pocit byl stejně když jste věděli, že další den máte Day Off a nemusíte do práce. To jsme pak většinou už plánovali nějaký výlet, o kterých se budu zmiňovat v dalším článku.
Večer přicházela na řadu večeře, chystání svačiny na další den, hygiena a kolem půl desáté jsme šli všichni už na kutě.
Fotka Haughu na večer - pole, které bylo již celé osbírané a určené k likvidaci
Ke konci, když už nás bylo málo (sbírali už i supervizoři a lidi co byli na váhách) tak se stávalo i to, že jsme osbírali pouze část pole a další si nechali na další den nebo jsme naopak sbírali hodně dlouho. Jednou jsme nějak nebyli schopní naplnit objednávku a tak jsme první break měli asi až kolem 12 hodiny. Ten den mi ke všemu bylo špatně, takže jsem ani moc nesnídala, takže jsem tam už padala hlady (mimochodem maliny můžete během sbírání klidně jíst, ale většinou vám je z postřiku špatně, mně z toho bolely zuby tak moc, že jsem několik dní nemohla skoro nic jíst a navíc se vám celkem rychle přejí). Taky se mi stalo, že mi bylo vážně zle, a kvůli nedostatku lidí mě nepustili ani na karavan. Myslím, že bych ani na prstech obou mých ruk nespočítala kolikrát jsem brečela v řádku. Nebo následně doma na karavanu, protože jsem se bohužel řadila mezi ty horší pickery a to moje ego asi nebylo schopné unést.
Velkou nevýhodou sbírání je taky otravný hmyz v podobě vos, které létají pořád okolo vás a jsou prostě úplně všude, a čmeláků, kteří jsou na malinách (z jejichž postřiku pak dostávají cosi jako epileptické záchvaty, kdy jen leží na zemi, klepou se, zvedají nahoru prostřední nohy a pak chcípnou) a nemají problém vás pořádně kousnout. Což se poštěstilo i mě a musím říct, že zlatě štípnutí od vosy nebo včely. A to mě ani nekousl pořádně. Jejich komáři jsou navíc taky vcelku agresivní, jelikož jeden štípanec mi natekl tak moc, že jsem se už bála, že s tím budu muset do nemocnice.
Fotka tunelu - v něm se nachází šest řádků - pickeři sbírají keře naproti sobě a platí zde jakési nepsané pravidlo, že nemáte sbírat druhou stranu, i kdyby tam měl hezčí maliny, jinak dochází ke konfliktům - rumuni a bulhaři se tím, ale bohužel moc neřídí a navíc sbírají jen to, co se jim líbí a rubbish velkoryse přenechávají vám.
Práce pickera není holt procházka růžovým sadem, jak bych si myslela. Je to hodně fyzicky náročná práce. Musíte chodit denně dlouhé štreky s těžkými bednami. Od kickstandu máte odřené pánevní kosti a modřiny na nohách. Nohy a ruce máte spálené od kopřiv, které jsou rovněž postříkané a garantuji Vám, že takové pálení jste ještě nezažili. Máte všechno růžové, ruce poškrabané a nateklé od postřiku. Sem tam nějaký štípanec od vosy nebo kousanec od čmeláka. Když prší tak musíte obětovat svou bundu či mikinu aby jste zakryli maliny, které jakožto mokré budou neprodejné, a sami celí zmoknete a zmrznete. V další chvíli se budete pařit a dusit v Džungli, kde je asi 40°C. Do toho vás budou buzerovat vizeři tím, že vás budou posílat do leger, posílat vás na začátek řádku a na váhách zas budete poslouchat jak hrozný maliny sbíráte a ať už tam nikdy nic podobného nenosíte. Z práce, když už melete z posledního, jdete zpravidla do kopce. No zkrátka to nezní tak úžasně, ale myslím si, že pro všechny ty zážitky, které jsou okolo toho, to stojí alespoň jednou v životě vyzkoušet.
Na fotce to asi není moc vidět, ale jsou to ruce poškrabané od malin.
Platy jsou vydávány každý čtvrtek. Pro orientaci tak můj první plat byl asi 78Ł. Později se to pohybovalo většinou kolem 130Ł. Jak říkám, nebyla jsem nejlepší. Peníze se lišily za každou panetku. Většinou to bylo takto:
First Class: 30p
Second Class (rubbish): 10p
Frezze: ze začátku 50p, později už také 30p
Maravely: ze začátku také 50p později 30p (možná i méně).
Příklad Rubbishe - tzv. Bubble, což je malina s velkými kuličkami, která se bůh ví proč nedá zařadit do First Class, zpravidla byly nejchutnější
Rozhodovalo tam několik faktorů. Jednak to byl zákazník, množství, typ (freeze, fresh), druh malin (amply, oktávky, maravely) a pak také jakost (first nebo second class). Jen abych ještě objasnila termín Maravely - jedná se o moc krásné maliny, které ale jdou strašně špatně sbírat a mají trny, proto byla jejich cena zpočátku vysoká. Ke konci ponížila - těžko říct proč tomu tak bylo.
Za celý svůj pobyt jsem si zhruba vydělala 60 000 Kč s tím, že většinu jsem nechala tam. Platíte tam totiž každý týden zhruba 1 200 Kč za karavan, jídlo taky není zadarmo, výlety apod. Domů jsem si dovezla kolem 20 000 Kč. Takže i když se mi to možná nevyplatilo až tak moc (už jen kvůli tomu, že před naším odjezdem vystoupila Británie z EU a libra prudce klesla a od té doby stále ještě nestoupla) tak už jen kvůli zážitkům to každému doporučuji. Díky nízké ceně libry u nás, se navíc vyplatí v Anglii nakupovat (obzvlášť například oblečení).
Takže to by snad bylo vše k práci. Pokud by vás napadly jakékoliv dotazy, nebojte se zeptat v komentářích, ráda vše zodpovím.
Žádné komentáře:
Okomentovat