V tomto článku bych ráda navázala na článek předchozí, který si můžete přečíst zde. Minule jsme se zaměřovali na takové ty obecnosti jako, kde jsem přišla k této brigádě, jak jsem se tam dostala a také jsem vám lehce nastínila naši cestu. S vyprávěním jsem skončila u příjezdu na farmu. Když si do vyhledávače zadáte D&B Grant zkušenosti, nebo Práce ve Skotsku na farmě zkušenosti, vyjede vám pár článků. Většina z nich je vcelku stručná a krátká a i když obsahují nejspíše to nejdůležitější, co by vás mohlo zajímat, dobře si pamatuji na dobu, kdy já jsem googlila a byla jsem naštvaná, že v článcích toho není víc. A proto jsem se rozhodla, že se rozepíšu. A pokud jste četli můj předchozí blog, tak moc dobře víte, že to já umím. Myslím, že nemá cenu zdržovat a rovnou se vrhneme na to, na co bych se v tomto článku chtěla zaměřit a to je: Život na farmě.
Jelikož v loňském roce nebyla nějaká výrazná úroda, tak jsme na farmě trávili dost času. Když je úroda dobrá, tak se většina dne tráví na poli. Ale i tak je potřeba, aby se obstaraly nejrůznější věci, o kterých bych ráda hovořila. Na chvíli se ještě vrátím k příběhu.
Když jsme tedy přijeli na farmu, tak jsme stáli na zablácené cestě a pozorovali jsme obrovské karavany, z nichž některé nevypadaly zrovna lákavě. Najednou mě začalo děsit pomyšlení, že budu trávit dva měsíce, zavřená v takovéto rozpadající se plechovce. Naštěstí jsme měli opravdu kliku a dostali jsme snad úplně nejhezčí karavan, který v "městečku" byl. Problém nastal v tom, že spolu s námi přijeli ještě další tři lidé. Karavany jsou (většina z nich) pro 6 lidí. A nás bylo devět. Tři z nás tedy museli jít s jejich trojkou a nikomu se překvapivě nechtělo. Nakonec jsme demokraticky (kámen, nůžky, papír to jistí) rozhodli a my jsme zůstali s naší partou a Hanka s Kubou a Davidem museli jít do druhého karavanu. Ze začátku moc nadšení nebyli, ale nakonec se z oné trojky vyklubali naprosto úžasní kamarádi se kterými jsme trávili spoustu času.
Život v karavanu
Karavany jsou pak složeny z několika místností. Popíši náš karavan pro 6 lidí, kterých je tam většina. Po vstupu do karavanu se na pravé straně nacházela velká ložnice s manželskou postelí. Tam bydlel Radim s Denčou (Radim si velkou ložnici už předem zamluvil, a jelikož nám vlastně celý ten výlet umožnil, tak ji měl i po právu). Přímo naproti hlavnímu vchodu se nacházela koupelna se záchodem. Když jsme do karavanu vstupovali tak mě celou dobu děsila představa, že by záchod nemusel být funkční (před tím nás totiž Radim varoval). Naštěstí záchod funkční byl takže jsem jeho služby mohly naplno využívat po celou dobu pobytu. U vstupu nalevo se pak nacházela ložnice menší. Tam jsem bydlela já s Lukym. Když se prošlo kolem našeho pokoje doleva, tak jsme vstoupili do kuchyně, která byla vcelku prostorná. A nakonec zde byl obývák spojený s jídelnou. Náš karavan byl opravdu moc hezký a prostorný. Snad jediná nevýhoda byla, že byl hned u fotbalového hřiště a tak první měsíc, kdy na farmě ještě byla spousta lidí, tak byl náš karavan pod neustálou palbou míčů nejrůznějších druhů.
(Velká ložnice)
(Malá ložnice - náš pokojík; postele byly původně od sebe,ale my jsme si je srazily k sobě)
(Kuchyně, ze které jsme měli výhled na sousední karavan, kde bydlel zbytek naší party. Tip - rozhodně si přibalte varnou konvici a toustovač - tousty jsou asi úplně nejfrekventovanější jídlo, které jsme ve Skotsku jedli, a ráno bez čaje si v té zimě ani neumím představit)
(Obývák a obrovský gauč na kterém spaly holky. V této místnosti byla největší zima)
(Jídelní kout. S pomocí stoličky, která je vidět výše, se ke stolu vešlo všech 6 lidí)
(Nesmí chybět fotka našeho trůnu! Nejméně praktické mi přišlo, že hned u hlavy máte okénko, které když otevřete, tak vám tam každý vidí)
Můj tip! Nejspíše si řeknete, že je lepší mít velkou ložnici, protože má velkou postel a já nevím, co všechno a že v té malé se nedá ani hnout. Pravda, pohyb zde je značně omezený ale má to i svou nespornou výhodu. Jestli někomu nebyla v noci zima, pak jsme to byli rozhodně my. Za celé dva měsíce mi v noci byla zima maximálně dvakrát a v srpnu se mi dokonce stávalo, že jsem se teplem budila. Ostatní bohužel to štěstí neměli a celé léto se potýkali s obrovskou zimou, jelikož velké prostory se špatně zadýchávají. V některých karavanech pak byl k dispozici přímotop.
Mimochodem za pronájem karavanu platíte cca 1200 za týden (asi 22,4 liber), což se strhává z vašeho týdenního platu.
Plyn, elektřina, voda a wifi
Teď se ještě vyjádřím ke kuchyni. Nachází se zde sporák na plyn a stejně tak i plynová trouba. Další věc, která je na plyn je karma, která ohřívá vodu. Je na vás, zda si ji necháte připojit a zapnete ji, a nebo ne. My jsme ji zaplou neměli. Jde o to, že plynová bomba není úplně levná záležitost. Bohužel už si nepamatuji kolik stála, ale jelikož my jsme tam chtěli vydělat co nejvíce, tak jsme se rozhodli, že karmu používat nebudeme. Což neznamenalo, že bychom se snad sprchovali ve studené vodě. Teda jak kdy. Kromě sprchy v karavanu (kterou jsme my využili jako úložiště neskladných kufrů) jsou zde k dispozici i sprchy společné pro všechny. Jedna je velká a druhá malá. Většinou jsme se chodili sprchovat hned, jak jsme přišli z pole. Na sprchy se stála fronta. Někdy i přes půl hodiny. V malé sprše tekla navíc 90% času pouze studená voda a měla rozbitou hlavici, takže hlava se tam nedala umýt ani když jste vážně moc chtěli. Pokud se nestydíte tak holky od nás se chodily sprchovat do velké sprchy po dvou. Jedna se mydlila, druhá se myla a ze sprchy byly venku raz dva.
Teplou vodu budete ale potřebovat i na mytí nádobí, protože jinak se z mastného nádobí zblázníte. Opět doporučuji vzít si varnou konvici. Proto je fajn, když se jede ve více lidech, že každý vezme něco a nemusíte si všechno tahat jen vy.
Nám stačila jedna plynová bomba po celou dobu našeho pobytu, jelikož jsme ji využívali pouze na vaření. Další tip - dovezte si dlouhý zapalovač (jako je třeba do krbu), protože zapálit plynovou troubu sirkou je celkem odvaz. Pokud zůstáváte déle jak ostatní, a dojde vám plyn, tak je Colin většinou tak hodný, že vám věnuje nějakou plynovou lahev, která ještě není zcela spotřebovaná a je připojena ke karavanu, kde již nikdo jiný není. Za elektřinu a vodu se neplatí. Celý karavan jede na jakousi kartu, která když dojde, tak musíte zajít za Colinem a on vám ji vymění. Pokud byste měli nadprůměrnou spotřebu elektřiny může nejspíše dojít i k tomu, že vám Colin něco strhne z platu. V kempu je rovněž k dispozici síť Wifi. My jsme bydleli vcelku blízko k Wifi boudě, což je doslova velká plechová bouda, okolo které se každý den po práci shromažďuje spousta (trpělivých) lidí, kteří se snaží si také ulovit trošku slabého signálu pro sebe. Wifi je potom také v karavanech ale o stabilitě bych také zrovna nemluvila. Během našeho pobytu navíc došlo k více jak dvou týdennímu výpadku, což bylo taky moc fajn. To jsme pak chodili chytat wifi do Tesca.
(Cedule, kterou Julie přidělala na Wifi boudu při dvoutýdenním výpadku wifi)
Praní
Praní u nás probíhalo zhruba tak dvakrát do týdne. Na farmě se nachází hromadná prádelna, kde jsou čtyři pračky, z toho funkční pouze dvě, dva koše na prádlo (které jsem velmi ocenila) a dva fóliáky, kde si prádlo můžete pověsit. Teď vás zahrnu tipy.
1. Jelikož si většina lidí pere oblečení z pole = zašpiněné od bahna a bůh ví čeho, tak nečekejte, že prádlo bude opravdu čisté (i když to rozhodně není takové dráma, jak jsem se obávala). Já osobně jsem si v Tescu koupila asi za libru gel na praní v ruce a všechno světlé oblečení jsem si prala v karavnu v ruce a tmavé jsem normálně naházela do pračky. A bacha na papírové kapesníky v kapsách!
2. Všechny ponožky si s největší pravděpodobností zničíte - ponožky jsou špinavé od bahna a v pračce se opravdu moc vyprat nedají. Proto si neberte žádné vysloveně oblíbené.
3. Na praní doporučuji si z domu dovézt třeba patnáct kapslí na praní a nemusíte víc řešit.
4. Nejsou tam k dispozici kolíčky, takže si je buď dovezte z domu a nebo se dají koupit za 2 libry v Tescu (a nebo si vemte naše, které jsme tam nechali s tím, že tam od nás ještě někdo pojede, ale jak se nakonec ukázalo, tak každý už má své plány tady v Česku).
5. Jedno vyprání stojí 2 libry. Pračka funguje stejně jako ve veřejné prádelně - vhodíte mince dovnitř, nastavíte program a perete. Jedem program trvá cca 40 minut. Pračka je opravdu rozměrná, proto se vyplatí prát prádlo pro alespoň čtyři lidi. U nás jsme si prali oblečení já s Lukym a Denča s Radimem. U "velkého" oblečení je lehké rozeznat čí co je, ale u spodního prádla je to pak těžší (obzvlášť když se kluci praní neúčastnili). Proto doporučuji si s sebou vzít prací sáček na jemné prádlo. Do něj si dáte svoje spodní prádlo, zatímco druhý pár jej může mít na volno.
(Fóliák s prádlem - jelikož ve Skotsku často prší, tak takto je šance na uschnutí věcí alespoň o něco zvýšená - ačkoliv díky vlhkosti prádlo není suché snad nikdy! Plus sehnat volnou šňůru je ve fóliáku vážně dřina)
Úklid
Ano bohužel je tomu tak, ale i ve Skotsku se musí uklízet. V místnosti s pračkami je k zapůjčení vysavač (Pan Nosánek - který je úplně na ho...). Hadry například na vytírání podlahy a podobně si budete muset buď dovézt a nebo opět koupit. Stejně tak nejsou k dispozici utěrky. Vlastně v kuchyni není vůbec nic kromě linky, dřezu a sporáku a občas i něčeho, co tam předchozí majitelé nechali. Musíte si tedy koupit nádobí, sáčky do koše apod. U nás jsme se domluvili tak, že jeden vzal struhadlo, další naběračku, další pánev, někdo další hrnec a každý jsme si dovezli příbor. Nezapomeňte ani na vařečku, prkénko na krájení (které se ale dá taky levně koupit v Tescu) a nože. Do začátku dostanete balíček přípravků na úklid, který jsme my osobně použili až při závěrečném úklidu. Asi bych o úklidu ani nemluvila, ale jelikož se Colin snaží z karavanů vytřískat co nejvíc, tak se nám asi jednou nebo dvakrát stalo, že Velká Máma (tak jsme říkali jedné paní z vah), byla poslána aby obešla karavany a zkontrolovala, jak je máme uklizené. Nejsem si úplně jistá jestli ti, co neměli uklizeno, měli nějaký postih, ale je to možné, takže mi přišlo záhodné vás o tom informovat.
(Ukázka našeho úžasného nádobí, které rovněž zůstalo v krabicích v supervizorské boudě, kdyby snad někdo od nás zavítal zpět)
Jídlo, nákupy, vaření
Bohužel zde není nic jako jídelna, kam byste si po práci zašli, sedli a najedli se. Všechno je jen a pouze ve vaší režii. K snídani jsme si nejčastěji dávali mléko s křupinkami. Mléko bylo moc dobrý a levný a na křupinky Tesco value tam měli akci, že když jste koupili tři tak jste měli jedny jen za libru a to se vážně vyplatí. Občas jsme si večer uvařili pudink a nechali si ho na ráno a nebo udělali obrovské množství palačinek, které pak bylo na večeři, na snídani i na svačinu. Jako sváča na pole byly nejčastěji toasty. Buďto jejich slaná varianta a nebo sladká. Díky polskému koutku v Tescu se dá ve Skotsku sehnat i "normální" chléb, který jsme si občas taky dali. A nebo jsme svačili ty nejúžasnější muffiny pod sluncem (pokaždé když byly v akci). Ve svačinách nám nikdy nechyběla ani nějaká sladkost.. nejčastěji v podobě nějaké musli tyčinky (opět akce). Obědy byly většinou pozdní, ale i tak jsme si je vařili samy. Abych jmenovala alespoň pár jídel tak to byla například: špagety carbonare, čočkovka, vločková polévka, palačinky, žemlovka, těstoviny s brokolicí a sýrovou omáčkou, rybí prsty s bramborovou kaší, ovocné knedlíky, špagety s rajčaty, těstoviny s tuňákem nebo vepřovkou. Někdy se tento chod rovnou zkombinoval s večeří, která se poté už nekonala, ale pokud ano tak to jistilo opět jen jediné - toasty! U vaření nastával problém ten, že do tak malé kuchyně se nás moc nevešlo, takže jsme se většinou po příchodu z pole střídali všichni postupně ve sprše a v kuchyni.
Přejdeme k nákupům. Ty probíhali tak, že Colin má na pondělí a čtvrtek objednaný dvoupatrový autobus, který se dvakrát otáčí, aby pobral všechny účastníky a doveze je přímo až k parkovišti Tesca v Blairgowrie. Zde seženete úplně všechno a možná ještě víc věcí, než ve skutečnosti potřebujete. Jsou zde úžasné akce, takže se dá nakoupit i levně. Doporučuji si vždy dopředu naspat lístek toho, co budete potřebovat (dopředu si vymyslet jídla, která budete jíst) a držet se ho - pokud nakupujete ve dvou, tak předejdete hádkám. Navíc v druhé uliččce chlaďáků se nachází speciální oddělení se zlevněnými věcmi - většinou i masem, takže seženete třeba kuřecí za 10 korun nebo ananas za 3 koruny. Maso se zlevňuje každý den v šest hodin a nejvíce ho tam je v neděli. A to se vyplatí. Platit zde samozřejmě můžete i kartou, a nejsou k tomu účtované žádné extra poplatky. Na nákup je většinou cca 40 minut. My jsme to občas udělali i tak, že když jsme na daný den měli volno, tak jsem si to naplánovali tak, aby jsme na půl 6 byli v Blairgowrie a když autobus vyložil první lidi a jel zpět tak jsme se s ním rovnou svezli a nemuseli jsme řešit odvoz zpět na farmu.
Tento odstavec bych chtěla věnovat potravinám ale jelikož se můj původní záměr minul s účinkem a článek byl po přidání všech potravin, které bych vám ráda doporučila na vyzkoušení, tak dlouhý, že bych to nazvala až neúnosným, tak jsem tomu vyhradila celou příští část. A jelikož jsem teď asi dvě hodiny věnovala právě sepsání třetí části, tak se můžete těšit na to, že další část článku o Skotsku vyjde už velmi brzy.
Zábava
Jelikož jak jsem již zmínila výše, letos nebyla úroda, tak jsme měli více volného času, než jsme čekali. Což mimochodem někdy dost bodlo, protože práce byla dost náročná i tak. Ve dnech volna jsme nejčastěji cestovali, když jsme s prací skončili hodně brzy, tak jsme občas taky někam vyrazili -o tom bude opět extra článek. Mimo to, že nebyl úroda, bylo ve Skotsku nadprůměrně hezké léto a často bylo teplo a svítilo slunce (asi až tak do 11 nebo 12 hodin večer - občas jsem měla pocit, že snad nikdy nezapadne) tak jsme hodně chodili na procházky po okolí farmy, občas jsme si zašli do Blairu, okrást Colina o jahody. Ze začátku když nás tam bylo ještě hodně, tak se hráli nejrůznější hry jako americký fotbal, fotbal nebo volejbal, kterých jsem se pro jistotu neúčastnila. Doporučuji si s sebou vzít čtečku a stáhnout si spoustu knih, takže můžete ve volnu číst. Když jsme se hodně nudili, tak jsme si na Davidově notebooku pouštěli filmy. Naštěstí jsme si s sebou přibalili i Bang a další hry, takže jsme občas hráli i hry. Nesmí se zapomenout ani na párty. Dvakrát jsme uspořádali burger párty s tím, že jsme všechno ve velkém nakoupili, od Luciho jsme si půjčili gril a udělali jsme velkou grilovací párty. Socializace je potřeba (o tom ví Rumuni své, protože ty pařili, a mučili nás svými písněmi, snad každý večer). A jakožto velké děti, nesměla jeden večer chybět ani hra na schovávanou na poli, které se už nesklízelo. Co rozhodně nesmím opomenout jsou Skotské tance, na které se jezdí jednou za 14 dní. Jsou to v podstatě jedny velké taneční. Tancujete s nejrůznějšími partnery, rozhodně se u toho pobavíte. Navíc to pořádají opravdu milí lidé a na konci je raut ve kterém je tolik jídla, že to ani nemůžete sníst. A to je všechno zadarmo.
(Procházka kolem farmy a pohled na fóliáky)
(Foto z tanečních s jejich organizátory - neuvěřitelně milí lidé)
(Ti více otužilí z nás se dokonce i šli koupat do Lochu pod farmou - tam se několikrát grilovalo)
(Grilovací párty)
(Na zabavení během dlouhých večerů jsme si koupili antistresové omalovánky)
(Grilovací párty č.2)
(Foto ze schovky)
(Další procházka)
To by pro dnešek bylo vše. Tento článek píšu asi už 5 hodin, takže jsem ráda, že jsem jej dokončila a brzy se můžete těšit na pokračování. Tentokrát o samotné práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat